Jednou z předností hudby Antonína Dvořáka je schopnost rozdávat pohodu, radost
a životní harmonii. Dokazuje to i Serenáda E dur pro smyčcový orchestr, op. 22, která byla napsána v roce 1875. V serenádě najdeme
romantiku letního večera, galantnost, úsměvnou tanečnost, horoucí milostné vyznání i virtuózní dohru. Jestliže se toto dílo rozezní
pod taktovkou Dvořákova pravnuka, světově proslulého houslisty Josefa Suka, budeme svědky nádherné klenby nad časem, kdy si minulost
podá ruce s přítomností. I v tom je smysl „Pocty
Antonínu Dvořákovi 2004”.